Pro zahřátí

Pro zahřátí


Tak zase bílé jsou louky i ulice
a není co v básni by nebylo psáno
lampy dnes zažehly na světel tisíce
lesknou se ve sněhu jak naše ráno


Polibek od tebe chvěje se na tváři
v pokoji pomalu zamrzá strach
že ještě naposled v očích ti zazáří
oheň, jež zakrátko změní se v prach


Ještě mi na chvíli zavoníš v dlaních
jak první květy v předjaří
není to láska a není to lhaní
jenom ten oheň už nezáří