Co jest čím?

Co je to láska, když nemohu vyjádřit ji?
A co je to déšť, když přináší potopy?
A co když vskutku, miluješ jí?
Však v lásce, nejsou jak ve válce zákopy.

Co rým jest, když nelahodí?
A smysl se v něm neskrývá,
Až cit, ten nás osvobodí,
od toho hrozného jitra..
Kdy sníh hory přikrývá,
snad roztaje již zítra.

Láska jest prokletí, nebo dar?
Kdy pochopím to, sama nevím,
je to snad, jen lidský zmar?
Být jako kámen, tak si ulevím.

A kde jest souvislost s jarní rosou?
A štěstím daným v lásce?
Proč pokosíme trávu kosou?
Když bují stejně sladce.

Další nepochopený básníkův sen,
snad umělcům jest určena samota.
City vyvolá, snad už jen rým ten,
co duši má, v podstatě je v něm nahota.

Nehledej významy v mé básni,
kdo není já, neumí pochopit,
museli byste být blázni,
číst v mysli umělce,
neb světem být opit
znamená odhodit být zbabělcem.