Rozprostři křídla

Rozprostři křídla svá a k oblakům leť,
Kolem je touha tvá, obrať se k ní,
Dávej si pozor, ať nezboříš zeď,
O těchto perutích každý si sní.

Rozleť se ke hvězdám, pročísni mraky,
Co cestu tvou lemují jak okrasný keř,
Vem mě tam s sebou, chci tam být taky,
Křídla ti nezničím, tak mi to věř.

Roztáhni dlaně, neboj se, skoč,
Andělé kolem jsou, tiše tě chrání,
Nemáš se čeho bát, fakt nemáš proč,
Vlož svoje ruce do mokách dlaní.

Letíme spolu, stoupáme výš,
S údivem v tváři shlížíme dolů.
Netrápí tebe, mě zlá zemská tíž,
Nejdeme tupě dál jak stádo volů.

Stačí jen lehce Slunce se dotknout,
Na tváři cítit žár, na srdci chlad,
Pomalu cítíme, jak oči se protnou,
Není tu nikdo, kdo naděj by krad.

Jsme jak dva andělé, tak čistí a slabí,
Zranitelní lehce, tak už to bývá,
Když někdo tě sladce na slova vábí,
Srdce jsme dvojice tak slastně živá.

Přestaň mít strach, vždyť tady mě máš,
Usměj se trochu, jen malinko víc,
Takový může být i život váš,
Za hodinu, za den či snad za měsíc.

Snesem se zpátky jak půlnoční svit,
Pomalu, nespěchej, vždyť létat smíš,
Dotknem se země zas a budem si kvit,
Byl to jen sen a ty hluboce spíš.

Kdo to kdy viděl, aby člověk měl křídla,
My přeci nejsme žádní andělé,
Máme své postele, domy a sídla
Ve světě zlém, ve světě veselém.