Óda pro zlost

Rudá od krve zástěrka tvá
Bílá tvář otce jenž nad tebou klá
Smutný osud stihl tě
Však smutnější nás dvojnásobně

Opustila si rodinu známé i mne
Sic ne z vůle své však přece
Budu blouditi do konce mého dne
V předaleké prázdnotě

Má pouť konce nemaje
Neb ty již mrtvá jsi
I tak však pořád spěchaje
Já kráčím za krásou nehynoucí

Jak pustý ostrov v moři ničeho
Jak šedý poutník v moři pěn
Hlasi křičí : "Zničte ho."
Však Já již zničen jsem

Nemyslím již na nic než tebe
Nejím nepiji už se nesměji
Nakonec přeci kouknu se na sebe
A nožem svou žalostnou píseň dopěji

Až budete mi psáti závěť
Napište : "Zemřel sám"
Však dlouhá to pro mně paměť
Bude stačit jen to sám

Na kopci kdesi pod stromem
Já ležím všemi zapomen
Smutek ani smrti mi nedopřál
nikdy nezemřu však ani žít nebudu dál.