FRR-SENSEI A IKEBANA

 

Byl pozdní večer, první leden. Všechno promyslel předem. „Zajímalo by mě, zda už je dostatečně šílená?“ přemítal nahlas. „Velice často se tyto poruchy terapeuticky obtížně ovlivňují.“ Ke svému zklamání neměl k dispozici dostatek informací.

 

„Naše úvahy se rozvíjejí obdobným směrem,“ navázal kocour Sakura-chan. Zuřivě si olízal tlapku. „Viděl jsem několik zábavných scének na TV Mňau a přitom mě napadlo…“

 

„Zcela tak,“ přikývl Frr-san, „pomoci mohou jen různé psychoterapeutické metody.“

 

„…proč mi Ivuko svým chováním připomíná jednoho prominentního politika, který…,“ snažil se dokončit myšlenku kocour.

 

„Ve všem se snažíš hledat rozptýlení,“ zahrozil Frr-san. „Jako další krok musíme zjistit co nejvíce. Plánuje snad Ivuko pochod Praha – Prčice?“

 

Sakura-chan se zarazil. „Neznám žádného dostatečně šíleného kocoura, který by se k tomu odhodlal.“

 

„Hai,“ souhlasil muž. „Něco mi pověz. Pořád máš takový blažený výraz, jako bys právě slízal smetanu…“

 

„Těžko mi můžete vyčítat,“ ohradil se kocour, „že se  - jorokobu - raduju ze života.“

 

„Nabízí se otázka,“ odvětil Frr-san klidně, „bude Ivuko dobrovolnou aktérkou svého vlastního převtělení?“

 

„Když už jste se zmínil, sensei,“ zapředl kocour, „přijede několik mých nejlepších koček.“

 

„Dobře jsi učinil,“ zakřenil se Frr-san, „HÓ, nenaléhám na tebe, abys používal při našich rozpravách mozek a mluvil k věci jen proto, že je to pro mě důležité.“

 

Kocourovi na nose roztálo pár sněhových vloček. „A je z nějakého důvodu nezbytné, aby věděla, že z ní bude ikebana?“

 

„To znamená, že je-li skutečně šílená,“ rozváděl svoji teorii muž, „i když nic takového bych raději nepředpokládal,“ pohladil něžně kocoura, „ pak už nám nezbývá mnoho času.“

 

„Záležitost s ikebanou je choulostivá,“ nadnesl Sakura-chan, „je dobré, že jste ji vzal do vlastních rukou. Připadá mi to jako nejlepší řešení a Ivuko ho jistě ocení.“

 

„Jděme ji najít,“ zvedl se Frr-san.

 

„Meditovat nad svou příští dráhou - dobře bavit myši pod podlahou,“ zachechtal se kocour a poslušně ho následoval. 

 

* * *

 

Ivuko se zavřenýma očima čekala, jestli ji napadne nějaká myšlenka.

 

„Spíš?“ zašeptal sensei.

 

„Neměli bychom na ni bafnout?“ navrhl kocour. „Šok jí třeba prospěje.“

 

„Se z vás picnu,“ zazívala Ivuko.

Kocour vytáhl z jícnu částečně natrávenou myš.

 

„Tak co?“ naléhal Frr-san. Ivuko neměla ani páru, jak moc ji chce učinit šťastnou.

 

Nevím, pomyslela si a zadívala se jedním okem na kocoura. „Už asi nikoliv.“

 

„Tramtadadááá…“ zahalekal kocour a myš znova sežral.

 

„Je jen jedno řešení, díky kterému tvoje šílenství nepropukne v plné míře,“ naznačil sensei jemně.

 

„To zvíře má blechy?“ vyjekla Ivuko a divoce se drbala.

 

„Nápad!“ mňoukl kocour.

 

„Mám lepší,“ přísně se na něho zadíval Frr-san, „ zalez do pelechu a chyť tu blechu!“

 

„Šílená nebo ne,“ mávla Ivuko rukou, „na tom nesejde. Čemu bys dal přednost?“ Bylo jí příjemné rozprávět o hloupostech.

 

„Něco ti ukážu,“ vzal ji muž vlídně za rameno, „vidíš tu misku?“ Viditelně se mu zlepšila nálada. „Jako ikebana budeš duševně v pořádku.“

 

„Tak já to risknu!“ zařvala radostně a hodila se na záda. „Pokud je pravděpodobnější, že jako ikebana se budu cítit líp, pak o čem tu debatujeme?“

 

Kocour se napjatě postavil na zadní.

 

Frr-san se laskavě dotkl hrdla bělostného lístkem sakury, za zpěvu milostného, její papuly. „Ivuko, HÓ…“ Natáhl pomalu ruku s aranžovacím drátem a nůžkami…

 

Ptáte-li se,  měla-li Ivuko cukání, spolupracovat na své přeměně, pak vězte, že ANO!!! Vášnivě se zahryzla do ruky s aranžovacím drátem a v extázi mlátila hlavou. Už dlouho čekala na tohle setkání a sensei konečně našel tu pravou. „Už je šílenství pryč?“ zajímal se důrazně, „jestli ne, křič!“

 

„HÓ…“ odpověděla (již jako ikebana) a rozkvetla.

 

O deset minut později jí muž opatrně zastřihával větev a se zamženým zrakem ohýbal do požadovaného tvaru. „Tak já ti prominu,“ odtušil truchlivě, „všechny tvé nevhodné komenty.“

 

„Hrome... sensei!“ vykřikla ikebana vyšinutě, „cítím se naprosto fantasticky!!!“ Natočila lístky ke světlu a zavoněla.

 

„Slyšíš?“ mrknul muž na kocoura. „Rozdíl mezi dobrým a vynikajícím nápadem je v tom, že ten vynikající pochází z mojí hlavy.“ Hleděl se zalíbením na ikebanu. Nemohlo mu uniknout jak zkrásněla. Harmonie barev a rytmu.

 

„Frr-sensei, HÓ…“ zaševelila na stvrzení své lásky a vděku.

 

„Soustřeďme se na to podstatné,“ potřeboval to říct nahlas, aby ho slyšel i Sakura-chan, „to nás přivede na správnou cestu.“ Pomalu vydechl s vědomím, že pro ni učinil to nejlepší, co mohl.

 

* * *

 

Poznámka autora:

Frr-sensei = slavný básník, pokrokový umělec, první šógun Literské dynastie a propagátor ikebanové metody, sloužící  k vytvoření pocitu pokoje a zklidnění mysli. Zapsal se nesmazatelným písmem do literské historie.