(27.02.2007); úterý

Jsi pro mne jak slunce vysvitnutí,
učarovalas mne povahou a zjevem,
stále mne to na tebe myslet nutí,
velebím veršem, nemohu li zpěvem.

Jeli šílenstvím k tobě můj cit, tak šílencem se citím,
jsi pro mne jak sluneční svit, v něm jak měsíc svítím.

Cítím že jsi v mém životě milníkem,
schůzky s tebou jsou z říše snění,
tak se připomínám alespoň veršíkem,
nechci padnout u tebe v zapomnění.

Je li šílenstvím k tobě můj cit, tak šílencem se cítím,
jsi pro mne jak sluneční svit, v něm jak měsíc svítím.

Propadl bych li mříží síta tvého,
pak z těch citů ryzích k tobě,
neschopen k tě ničeho zlého,
já nesnížím se k žádné zlobě.

Je li šílenstvím k tobě můj cit, tak šílencem se cítím,
jsi pro mne jak sluneční svit, v něm jak měsíc svítím.