(02.03.2007) - II.; pátek

Ač ztracen, tak nejsem zas pošetilý,
bych nutil tě k citu proti tvému přání,
leč při vzpomínce na tvůj úsměv milý,
já chci vstoupit o tvou přízeň v klání.

Snad není ti nemilé, že došlo u mne hned k zažehnutí,
však jen vzpomínka na tebe mne veršem myslet nutí.

Tys neocitla ses u mne v nemilosti,
vždyť stále myslím jen na tvou krásu,
jsi pro mne stále ztělesněním ctnosti,
naslouchám svého srdce znění hlasu.

Snad není ti nemilé, že došlo u mne hned k zažehnutí,
však jen vzpomínka na tebe mne veršem myslet nutí.

Okouzlila si mne během našich setkání,
budu-li jen mít u tebe naději byť malou,
stále budu naslouchat mého srdce volání,
já nezůstanu v klání o srdce tvé stranou.

Snad není ti nemilé, že došlo u mne hned k zažehnutí,
však jen vzpomínka na tebe mne veršem myslet nutí.