Panika

Křičím do prázdna
v záchvatu paniky,
z pocitu bezmoci,
chvějí se pramínky
vlasů, jenž k zemi se snášejí,
bez víry v lepší dny
jak má naděje padají.
Ztrácejí svobodu
pod nožem krvavým,
ztracejí život
pod okem šilhavým.
Přivýram oči,
slzy mi stékají,
zamykám srdce,
nervy se vzdávají.
Mlátím do zdi pěstmi,
nikdo mě neslyší,
ukryta za zvěstmi,
svůj příběh již nepíši.
Zlomila se tuha,
stejně jako mé srdce,
za mrak skryla se duha,

štěstí zachutnalo trpce.