My se neměli potkat

Jméno tvý

ta tíha

 na mých ramenou

způsobí

škodu bezmeznou

stéká níž

jako déšť

co spláchne všechen pyl

co jaru za nehty v máji ještě zbyl

 Proč nedýchá se mi líp?

 a v panácích dál

 mě utápíš?

A když v žilách klesají níž

tvoje rty

 celý svět už ví

kdo jsi ty mé prokletí

Ty a já jsme zakletí

v každý dlouhý vteřině

tady, všude, po celé krajině

Jako sochy v zámeckém parku

jdeme k sobě blíž

 při letním vánku

to milosrdná je tma

na svatého Jana je krásná

 a čarovná

Jdeme k sobě blíž

já ten mučedník citů

a ty slepé rameno touhy

bez kterých dějiny lásky

zůstanou prázdný a hloupý

 A ráno kreslím do zdi

 zvláštní vzkaz

my dva se neměli potkat

  past se nedá rozpoznat

Ty a já jsme zakletí

tady, všude, po celý století

v celý zeměpisný šířce

Ty jsi pyl a déšť pro mé plíce

Tak stékej do mě dál

 ty patologie já si přál

 stékej

stékej do mě dál

ty patologie já si tajně přál

(Hanuš Šparlinek, 6.3.2017)