(06.03.2007); úterý

Vím již, že ztratit tě, pro mne není ziskem,
i vzpomínka na tebe mne k psaní veršů nutí,
zlomení srdce se mi tak zdá malým riskem,
o citu k tobě mám v sobě pevné rozhodnutí.

Snad láskou oslepen, proč lhát, že se mi v srdci nic neděje,
však lépe je trpět, leč žít s nadějí, nežli přežívat bez naděje.

Mé dvořeni k tobě není žádným lovem,
chceš-li hned z života tvého ti zmizím,
vždyť zaručil jsem se ti v básni slovem,
pak budu ti navždy jen člověkem cizím.

Snad láskou oslepen, proč lhát, že se mi v srdci nic neděje,
však lépe je trpět, leč žít s nadějí, nežli přežívat bez naděje.

Prosím zbav se jen toho nesmyslného pocitu,
že po mých citech snad bezostyšně jen šlapeš,
vděčen jsem za každou chvíli s tebou pobytu,
snad hloubku mého citu již z mých veršů chápeš.

Snad láskou oslepen, proč lhát, že se mi v srdci nic neděje,
však lépe je trpět, leč žít s nadějí, nežli přežívat bez naděje.