Ve vlasech růži a na záhoně pampelišku

Ve vlasech rudou růži mám,
je tak krásná, každý mi ji závidí,
já tu růži ale moc dobře znám
to oni jí do duše nevidí.

Každý večer když růži odložím
utíkám oknem ven.
Obyčejnou pampelišku si tam prohlížím,
čeká tam na mě každý den.

Žlutý květ ke mě nakloní,
vždyť ona je tak krásná!
Honem jí beru do dlaní
a jsem s ní strašně moc šťastná.

Jedna kapka, druhá kapka,
pampeliška se barví krví.
Je to krev z mých ran
které mi způsobily ty růže trny.

Ale pampeliška se do vlasů nehodí,
pampeliška zvadne.
A mě už ani nevadí
mít krvavý trny v hlavě.