(07.03.2007); středa

Já bloudil jsem si světem bez cíle,
než poznal jsem krásná paní tebe,
dřív jen v duchu snil jsem o víle,
a teď seslalo mne můzu snad nebe.

Pro mne na světě překrásnější bytosti není,
velebit tvou krásu já můžu stále bez nucení.

Vždy když konečky prstů hladím jemně,
na tvých rukou ti heboučkou bílou kůži,
tu přenádherný pocit stále jen sílí ve mně,
jak dotýkal bych se okvětních lístků růží.

Pro mne na světě překrásnější bytosti není,
velebit tvou krásu já můžu stále bez nucení.

Má sličná vílo ze slunce západu kraje,
opravdu nevím čím bys mi byla k zlosti,
náklonost k tobě ve mne sílí, stále zraje,
pocit mám že nenabažím se tě nikdy dosti.

Pro mne na světě překrásnější bytosti není,
velebit tvou krásu já můžu stále bez nucení.