(30.03.2007) - I.; pátek

Já bloudil světem v osamění,
něžným citům jiných smál se,
neb u mne byly v zapomnění,
já netušil že zamiluji se zase.

Ty jistě musíš být lásky nejmocnější bohyně,
jak jinak vysvětlit žes mému srdci vládkyně...

Leč nyní je mé srdce proklaté,
vypuštěným šípem Amorovým,
již týdny není sněhem zaváté,
hledím kupředu s citem novým.

Ty jistě musíš být lásky nejmocnější bohyně,
jak jinak vysvětlit žes mému srdci vládkyně...

Jak mohl jsem bez Tě žíti roky,
nedokáži pochopiti v této době,
stále Ti chci psáti veršů sloky,
mé srdce i básně patří jen Tobě...

Ty jistě musíš být lásky nejmocnější bohyně,
jak jinak vysvětlit žes mému srdci vládkyně...