(04.04.2007); středa

Mému srdci nejdražší světa paní,
v duši mé je divné a krásné pnutí,
ctitel Tvůj se Ti tu veršem klaní,
toužící jen po s Tebou v spočinutí.

Když bárd Tvůj teskní, tak verše Ti skládá,
v nitru hlas mu zní, že jen Tys ta pravá....

Duše má při myšlení na Tě sálá,
pel Tvůj mi nedá již odpočinutí,
to krása Tvá mou mysl zmáhá,
půvab Tvůj mne vzpomínat nutí.

Když bárd Tvůj teskní, tak verše Ti skládá,
v nitru hlas mu zní, že jen Tys ta pravá....

Snad nevyzní Ti jako rouhání,
neb neberu to jak slova holá,
mé upřímné Ti z citů vyznání,
neb tak srdce mé k Tě volá...

Když bárd Tvůj teskní, tak verše Ti skládá,
v nitru hlas mu zní, že jen Tys ta pravá...