Umělec

Rám zdobený básní,
verše plátno špiní,
lásko má, tak zhasni,
vždyť kdo při světle vidí?

Zanechám pár veršů
ze své fantazie,
Bůh se, věř mi, nelžu,
do tvé kůže vpije.

Volám tě až z hor,
volám z hlubin moří,
jsem bedna metafor,
co bez tebe shoří.

Tak štětec dokonalý
začal tmu polykat,
kdo je veršů znalý,
ten vidí unikát.

Jarem, létem, zimou,
a možná i podzimem
uvidím tě jinou
s každým dalším počinem.

Napíšu jich stovky
a možná i tisíce.
doma, venku, v posteli
a přes všechny ulice...

... budu sázet jinotaje,
jen tobě a tvým záhybům,
snad ti srdce neroztaje,
snad pevný je tvůj duše dům.

Zanechám pár veršů
ze své fantazie,
pak zapálím dýmku,
tak umělec žije.