Lásko IV.

V podvečer do dřevařských chodím psát básně a na zeď Tobě vzkazy psát.Tvůj úsměv mi na tapetě září jasně,teď už jen aby se zázrak stal.Slunce zapadá a k večeru se smráká,město se už chystá spát.To zrovna na zeď kreslím draka a statečného rytíře,co neumí se bát.Ten rytíř z obrázku se na mě kouká,tak jako Ty tenkrát v hodinách.A tam v dáli na stromě už moudrá sova houká,že přichází klidu čas.Do toho taky hrozně vítr fouká a já myslím na Tebe zas.To odcházím má,něžná tajná lásko,odcházím domů spát.A doufám,že se ve snu zase sejdem a budem třeba hokej hrát.Cesta domů ta je hodně dlouhá,na ulici tma a já jen.Ve mě ale opět probouzí se touha,aby jsi byl můj statečný rytíř jen.