(13.04.2007) – II.; pátek

Jak mohu bez Tebe vesel býti,
jak mohu brát život z nadhledu,
toužím jen s krásnou vílou žíti,
prahnu jen po Tvých očí pohledu...

Mého srdce vílo, tvůj ctitel je bez Tebe smutný,
k jeho rozveselení je jen Tvůj zářný úsměv nutný...

Stále více mi schází Tvůj úsměv,
když culíš se, má duše vždy měkne,
v té chvíli slyším jen slavíka zpěv,
chci být tím kdo před Tebou klekne...

Mého srdce vílo, tvůj ctitel je bez Tebe smutný,
k jeho rozveselení je jen Tvůj zářný úsměv nutný...

Básník nad Tvou krásou stále žasne,
tak posílá Ti veršíky jen pro Tvé uši,
promiň, že skládá tak smutné básně,
za chvilku s Tebou by upsal i duši...

Mého srdce vílo, tvůj ctitel je bez Tebe smutný,
k jeho rozveselení je jen Tvůj zářný úsměv nutný...