Pohled
Pohled
Pohled, ten který bolí
a přitom hřeje.
Myšlenky nasáklé krví,
srdce pookřeje.
Hra barev střídá šeď
byť jen na pár chvil.
Otevírá se svět
jako bych snil.
Než-li radost, spíše žal,
v podivném jsem chvění,
hnilobné tlení, v nitru žár,
to city rozum plení.
Mučen pohledem každým,
jsem ztracen mezi námi.
Zahalen v dým,
smůla, nejsi k mání.
Jediné co mi dáš
- pohled!
Běžím v strmý sráz
- okraj na dohled!
Komentáře (4)
Komentujících (3)
Doporučit
TiskKomentáře
Básníku Mighaeli...
Tolik mi to připomíná vzpomínku na mého Přítele, jenž jen těžko je v náruč k zadržení... :-(
.Jste ušlechtile duší ctěnou a bezhraničně znající Cit...Vaše tvorba je působivá...Děkuji, že jsem směla číst.
Byť název prost, báseň nadvšední krásy...
31.03.2017 13:01:34 | Tvořilka Lenka