jsem starověké
město Pompeje
nad hradbami ční
sopka Vesuv
hladím tvé útesy
vlnolam v příboji
jsi úbočím hory
srdce mé cítí otřesy
doutnáš
šepotáš
hřebce mého
vzpínáš
tisíc let jsi spala
probudil tě tlukot lidského srdce
hlasité verše
něha v rýmech
vybuchla jsi
nad hlavami létají
ohnivé slzy
zahalila jsi se černým mrakem
aby slunce
nemohlo svědčit
láva až po pás
držím tvůj štíhlý pas
rty se nechtějí
odtrhnout
archeologové
nás vyhrabali
z popela