Každý to zná

Lásko bože lásko, kde tě ludia berú? Hledám tě na jihu a ty jsi na severu.

Lásko milá vílo, kde tvé nohy bosé, nese polštář mechu, postříbřený v rose?

Lásko, moje srdce přidušeně tluče, a můj tygr nechce skákat skrz obruče.

Lásko, pochutino s dobou expirační, našla jsi pár jiných duší, co po spojení lační?


Dneska je nebe níž, ale ne nadosah,
lidé jsou bez tváří, čekají na výtah,
tam někam nahoru, vysoko nad střechu
a štěstí tančí si vesele na mechu…
Kolem je modrá tma, zkouším si tlumit dech,
přemlouvám hlučný puls: “už toho taky nech…”.


Lásko bože lásko, kde ťa ludia ztrácí? Když smutkem otrhaní se k lůžku dopotácí.

Lásko, tichá lásko, když se mlčí ve dvou, přikryjem se celí dekou neprůhlednou.

Lásko,křehká sklínko, kdo tě zmáčkne v dlani, pozná, že i krása z donucení zraní.

Lásko předaleká, mluvíš cizí řečí, hledám ve slovníku “liché srdce v křeči”...