Souboj

Stále v noci ze spaní

křičím jen Tvoje jméno,

snad se mi podaří

někdy  zapomenout.

Zapomenout na to,

jak slastně přivíráš víčka,

laskáš můj krk a šiji,

nešetříš něžná slovíčka,

tak teď teprve žiji.

Měla bych zapomenout

jak nádherně jemně líbáš,

jazykem přejíždíš každou část,

můj klín vhlce rozněžníváš,

působíš mi tím dokonalou slast.

Musím pak zapomenout

na všechna krásná jména,

nenucená vyznání lásky,

jak klepaly se mi kolena,

neb vše chutnalo tak rajsky.

Teď zrovna ale nechci!

I když náš čas se rychle krátí,

snad život mi to zle nevratí.  

Chci si užívat myšlenku každou,

těšit se na další naše setkání,

být moudrá Tvojí radou,

jsi přeci vrcholem mého hledání,

poslední romantik co není už k mání.

Ač jsi ten kdo vešel nečekán,

zůstáváš ve mne provždy  uchován.