Promarněná

Vzpomínky něžné,
v paměti klíčí,
na chvíle běžné,
co s pocity cvičí.

Jemně jsi říkala,
že chceš semnou být,
já ze změny roztřesen,
neodvážil se jít.

Váhal jsem dlouho
a pozdě je nyní,
na cit cos čekala,
chytil tě jiný.

Hluboce lituji,
neb mé srdce praská,
když potají sleduji,
jak jiný tě laská.

Teď když jsi šťastná,
tak západem odcházím,
srdce mé v rytmu tvém bije
- teď už to vím.