Stalo se mrtvým, co bylo živé

V nicotě ukryti, schováni v žalu,
láska nám sebrala oči i hlavu.
Tmou trochu ztraceni, smutek nás bodá,
láska nám štěstí, prý navěky schová.

Schováni v detailu, jen v slze ukryti,
tenounkou peřinou, v zimě jsme zakryti.
Dokažme v momentě, v jediné chvíli,
že jsme se našli, ne jen si zbyli.

Připomeň vteřinu, prokletý mžik,
kdy stal se z pokladu prachbýdný zvyk.
Vzpomeň si na moment, jedinou setinu,
kde jsou ty časy, kdy sdílíme peřinu.

Bolí nás ráno, bolí nás den,
kdy změnil se v rutinu překrásný sen.
Bolí nás Lásko, jediná chvíle,
kdy stalo se mrtvým, co bylo živé.