domů nad ránem

Andělé nám pláčou….
štěstím slunce zapadá jen tma a mráz.
Němím stromům v cestě z bláta slyším vzduchem zas.

Zvěř se plaší, hledá úkryt,
potok teče dál a dál.
Svíčky hoří hodně z mála,
Tak jak kde vítr vál.

Přesto ve tmě sílím, hledám světlo,
věřím v náděj plamínků žár.
Odpust prosím, každým mým slovem,
co prázdnem nechává žal.

Vždyt byla jsi mým stěstím já to zkazil,
tak jak Bůh mi tě dal.
Zpátky vrátit vše krásné to naše,
ten čas kéž by tak vstal…