Nazpaměť

Svítá
a mě se trochu zdá,
že včera rádi měli jsme se víc.
On to zatím ani jeden z nás ještě nepozná,
určitě ne dnes, zítra
a asi ani za měsíc.

A tak tě pohladím
jako každé předešlé ráno,
protože dneska je den jako každý jiný.
Prozatím netuším,
že jsem to já, kdo má pro strach uděláno
a ty zase ten rebel takřka bez příčiny.

Dám ti svůj polibek,
pro náš dokonalý svět,
společné jitro, den, i noc.
Abys pak jednou, mohl dětem vyprávět
jak jsi mě miloval
pro co a jak moc.

Do oken plíží se -
šeravé svítání
a tak pomalu načichám
hořkostí cigaret.
Ptáš se proč zůstávám,
když mi nic nebrání,
snad proto, že známe se -
slovo od slova,
no zkrátka nazpaměť...