Škola - Hnízdečko lásky

V lavici sedím, nevnímám, nevnímám vůbec nic.

Na Tebe myslím, myslím čím dál víc.

Místo výpisků píšu Ti básně, vzpomínám, vzpomínám na to, jak voněl jsi krásně.

Ty jsi tehdy po chodbě šel a mozkem mým zněl, signál zněl.

To je On, to je On, mého srdce šampion!

Stojí tu předemnou a já úplně roztála, mít Ho, to bych si moc přála.

Prej jsem holka divoká, co Ti na kytaru Guns N' Rosses zabrnká. Klidně všechny jejich skladby, pro Tebe bych přeskočila hradby.

Jsi školních srdcí lamačem, již několkokrát pre Těba plačem.

Když po prvé jsem Tě viděla, byla jsem zalita, zalita láskou, náhle mluvit jsem nemohla, jak když vám pusu zalepí lepící páskou.

Náš oční kontakt, hluboký a silný, jak kalašnikovu ráže a od té doby, jak Tě vidím, do stran se mnou všechno háže.

Tvá úžasná postava, ta Tě hrozně šlechtí, ta Tvá boží košile, která s dobou letí.

Ty krásné šedé kalhoty a boty co se lesknou, když Tebe jsem viděla, byla jsem omámena, jak když vám facku plesknou.

To Ty uděláš romantiku s řeči o demokracii a právu, nutíš přemýšlet leckterou krávu.

Chybí mi to krasopisné písmo Tvoje, při čtení podpisu žákovské, plesá srdce moje.

Chybí mi ty naše polemiky, že Olomouc jsou saláti a nejlepší je Brno, s Tebou bych chtěla těchto polemik zažít ještě plno.

Jedovatá slova pro Tebe někteří měli, když ránu pak dostali, odpuštění chtěli.

Dost často se potkáváme ve snech, hráváme hokej a čtem si legionáře, takový sny po probuzení rozzáří tváře.

V pohádkách jsi můj hrdina, ochránce, škoda, že nejsme v pohádce.