Z osmi vzpomínkových zahrad

květy medvědího česneku
nechával dál pro příští roky
a dnešek u liščích víl

snad vypadl ze cviku
učarovaný strom
po němž chtějí aby rostl v kamení

čas během osmi
víc věcí zastavil než oživil díků
a tolik dáno vzlyků
pro stromovou dívku
v jejímž bledém lýku
zračily se bílé mosty z kostek okamžiků

to mramor duše mé
čekající tíhy s křídly
kde její pověst ještě vyprávěla
o strakapoudu máje..

dotekem liščí víly
víš kde jsou příští
nesoucí své rezavé lásky s sebou
ty roky křísící i zdánlivě zamrzlé navždy
jejichž srdce potřebuje přijít
z osmi vzpomínkových zahrad