Jako tehdy

nad hlavou mi svítí hvězdy,
kapky deště tvář máčí,
tak nejsou vidět slzy
(lidi schovávaj se do nádražních budek)
(na mě prší) tak tu stojím..
a vzpomínám jak tehdy

nad hlavou létali nám ptáci
bral jsi mě s sebou
měl jsi mě rád...

jak pod rouškou černa noci
letěli jsme ke hvězdám
a ty říkal's mi :lásko neboj,držím tě za ruku.
věděls,že tma mě děsí...
že,byli jsme jen dva malí cvoci
i to si vzpomínám,když ruce me zebou
jako tenkrát...

byl to jen měsíc možná já a ty
a my všechno pak směli jsme moci
a pak..jsem jednou upadla...
nezapla bezpečnostní pás
a byl konec ..našim objevným letům
ztracen klíč ke všem dveřím v nás

tys chtěl záruku...

já nemohla ti ji dát,
tak's odešel a nechal mě stát
v dešti napospas ostatním světům,
uprostřed mraků..a já nechápala..
a pak ..tma mi tě ukradla
a nechala za sebou jen černé šlápoty...

a já zůstala..bez mapy..
ztracený poutník mezi světy...
uprostřed nicoty...
a chtěla domů...

a tak tu sedím,v čekárně na hezká slova
a vzpomínám,jak smál ses mym strachům,
a já prosila tě znova:
stůj a nenechávej mě tady...

nejspíš jsi mě neslyšel...


Už dávno brázdíš vlny s jinou
uz dávno ukazuješ jí nebe
jistě ji miluješ,jak jinak,

ona tebe..
a já,schovaná pod peřinou,
když svět otočil se zády
snažím se vzpomínat
jak mít rád se sluší...

večer co večer sama usínám,
pod polštářem zápisník zapomenutých veršů
a bojím se..téměř nedýchám
a bojím se,že nic nebude jak tehdy..
a taky že nebude...

stále vzpomínám,
snad máš se dobře