Poco andantino

Tančí
jako za úsvitu
po krajině vodopád
s jemným úmyslem
plést mi hlavu
staronovými triky
své krásy.

Má tak
drobné ruce
že bych musel
být hodinář
abych je mohl
správně pohladit
a vložit do nich své city.

V noci s odlesky
včerejšků
mi stéká po tváři
a chladí mé čelo
svýma očima
a věčnou vanilkou
po které voní...