Dvou polí
Dvou polí
Z vody vzešla, vešla do tmy
ze stínu kouřové clony.
Nalezla výhni ohně.
Travina prodírána laserovým paprsčím.
Promítá holografické šifry písmem přírody.
Uchopit tento moment? Dokážeš jedině Ty, tvůrčí.
Zrak vazbou k nebesům,
ke hvězdám,
ku planetkám
až pohled spočívá v galaxijním obrazci světelné spirály lem.
Skryté poznání,
mladé ťápánì,
na bříšku šimrání.
Zachjev kouřové bytosti
zinscenovala nezapomenutelný zážitek čtvero přátel.
Pod hvězdokupou té nezaměnitelné noci
v průvanu hlasů halalaiků hrající na harmoniku.
Rozevřela brány nebes oblaka květů.
Pro potěchu temnoty splodily zirkon krasu.
Vnadně do klasu plného semen.
Jsme tím svědkem.
Brodit kanály cest,
tam za půl hvězd
nalézt třesk.
Onen vesmírný třesk dví bytostí,
v Tobě i ve Mne.
V mramorovém vánku.
Pobíháme u srázu.
Ty a Já v pádu.
Protnout dvě silové pole? Nemožné jest.
Chce to víc než krajíc odvahy,
lžičku egoistické soli,
talíř touhy
a duši tkanou elektrodráty
ukazujíc mimo lidské stránky.
Však obelhaly magnetizující čáry.
Potkaly se v cestě tvůrčí.
Čípak zvěd poví víc?
Na cestě přes plot pod ochrannou lunatou stromů?
Nalezl odvahu, vynaložil nesčíselnou sílu
a přitáhl k sobě Manu nebe. Anděla.
Ty a já, znovu ve vlnobití řeky drancujíc skaliska břehů.
Vzešel z jihu,
Ona ze severu,
v soutoku nalezli pohnutky pudů.
Vtištěné rty,
dotekem tmy,
v jiskření záře.
CÍTÍM VÁS UVNITŘ.
CÍTÍM ŠIMRÁNÍ VESMÍRU,
CÍTÍM NEČÍSELNÉ VOLÁNKY KRAJKY POLETUJÍCÍCH OPÁLOVÝCH MOTÝLKŮ.
CÍTÍM CIT, LÁSKU A TVŮRČÍ SÍLU.
Neskonale OMAMNOU.
Ty se vkládáš do Mne a Já se rozpouštím v Tobě.
Důvěra a víra překonává.
Unášeni v meziré toků bezčasí.
V průzračné lagune,
v cizopůdní krajině,
topíme se.
Jsem Tvým talismanem odhmotnění,
brána ke svobodnému letu pravdy.
Můza a tvůrčí nevysychající pramen.
Učitel i soudce k nalezení dokonalé přítomnosti.
Ty mou oporou,
Ty mou silou,
motorem táhnoucí mě k výkonu.
Uvolnění, únik z reality,
volnost ducha a dětské radosti.
S tebou svobodná a plně svá.
Od začátku až do úplného konce
koupeme se spolu v malé tůňce.
V kapce oceánu.
V laguně moří.
O Milý nemůžeme víc.
Ztrata v tobě křičí.
Pod netopýřími křídly noci.
KŘTÍME NAŠI KNIHU.
-------------------
Pro Vás Snílku vděk šifry.
Po přečtení Vašich řádků mé srdce v hloubce plesá. Ty slova. Ach, ty spojení tkáná pavučinovými provázky v jemnocitlivém vánku ohlasku minulých duší. Jak tekoucněle se slévají do proudné řeky slovoví. Ach napít se oné řeky chci. Extázi porodit v rozechvělé nicotě. V rezonanci ptáků, pozřít Vaše sémě daru v doteku talentu. Talentovaný, citlivý prožívajíc chvíle přítomné. Stále mě uchvacujete, znovu jako poprvé, mě dostáváte do varu, stále je ve Vás co nalézat. To je to, co me baví a vzrušuje. Žít naplněný život, velice náročný, o to však plnější. Děkuji ze jste. Ukázal jste mi že život bez muže po boku je....má chybu. Chybí mu ona "mužská energie". A nechci být jen Já, chci splodit My.
Komentáře (0)
Doporučit
TiskKomentáře
Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.