Procitnutí

Dlouho váháš

Hůř rozpoznáváš

Své životní šance

Šrámy nehojí se hladce

Když sůl do rány sypeš,

V naději, že jsi vítěz

Možná jako divadelní loutka

Co v tichu sálu zdá se hloupá

Přesto na vláknech tančí

Čitelná jako slova ve slabikáři

A masku v zrcadle si hlídáš

I když přes rameno tvé

 Se teď nedívám

Vím, co tě trýzní

Jenže ty mě nevidíš

Jsem déšť, co k tobě stéká

  Když hřmí tvá ústa jsou tak měkká

Tak lehká ke mně stoupáš

A celá se mi odevzdáváš

Víš, kde na tebe čekám

Že zpátky se nedívám

Ten den a noc

Nás spojí

A zvládneme cokoliv

Procitáš v minutě

Kdy já to málem vzdal

Už nevěřím, že tu bloudíme

Každý sám

Ten den a noc

Nás spojí

jsme připraveni na cokoliv

Mít

A do dálky zahodit

(Hanuš Šparlinek, 30.5.2017)