Spolu

Žádný obavy. Oba by
se měli držet, aby neosaměli,
směli bejt smělí,
obdarovávat se úsměvy z něhy.
I když sněhy zahalej směry,
ze špatnejch abyS MĚ VYtrhla,
byla důvod změny.
Odpouštět, neopouštět, projít pouště
pospolu i po sporu.
Ať nechybí v nás víra
a síla ze dna sbírat se a vzpírat..
A aby jsme nemluvili hesly,
zabrali vesly ve zlym,
spolu se převezli
s vírou ve svit..
To, jak trmácim se, trvá dýl jak trhá mě to!
Z denní-ho dojmu, že stejní jsme, setmění.
Smej mý úvahy v to, že jsme jiný.
Ses nechala mámit
radama mámy,
co mě ráda má
jen mezi kamarádama.
Jinej tě má mít, .. mám jít?
Co si přát, je-li
možný bejt přáteli.
Vim už vlastně,
že mi je s tebou úžasně.
Jsem dobře pad, ale třeba
se otřepat, v hlavě si to přebrat
a přeprat smutek, co přepad.

Nechci se loučit, už ani sloučit
nás dva, konec nastal, já odcházim s loučí,
nazdar.
Nejsem štěstí, fakt co by těšilo tě v životě.
Láska zabitá, chcípla mi tvá.
Bitva - nikdy my dva.
- Jsem se timhle viroval než vyrovnal.
Dnes už nenes nůž,
se nesuž,
oči nesuš, nedělej neslušný, nesluž.
Je to jen chemickej proces,
radši svět PROCEStuj.
Když láska neni, je vráska,
poprask a vše praská
a nejde se bránit, zbraň mít.
Vše po ní voní a honí
oKoLO NÍ, když se k tobě kloní,
záhy větví se ve tvý hlavě světlý -
co jednou setmí. Nechat budu muset jí -
dnes hádám, že nezvládám.
Vnímám - chvíli nervní mám - v ní mám
bezmoc. Vůbec noc
neprospim, už neprosim.
Co vypadá, že setrvá, se trhá, vyvadá, vypadává...