Vášnivá hloupost

Znám ho, vím, že se mu daří,

balit holky na hloupý řeči.

Nasadí drsňáckej výraz,

už nedokážu se jinam dívat.

Směje se a tančí,

v očích mu jiskry jančí,

křivě se zazubí,

silným hlasem zaduní.

Kdo by čekal,

že láska tak rychle vzplane.

Ozve se touha

a člověk hned zhloupne.

Ruka ruku mine,

tělo se k druhému vine.

Netřeba sladkých řečí,

přece už nejsme děti.

Horko, pot a vášeň,

máme se fakt krásně.

A po tomhle dojetí,

Usínáme v objetí.

Pak přijde vždy to krušný ráno,

rozloučí se se slovy: "Tak čau, kámo."

A já naříkám pozdě.

Stalo se to znovu prostě.

On však vůbec netuší,

Jak mě to bolí na duši,

Když si klidně odkráčí,

Já brečím s hlavou v polštáři.

Možná se to jednou změní,

A budem pokračovat v tom objetí,

Ale možná taky ne…

A já, hloupá husa, budu doufat, že ta láska jednou pomine.