Ta ona

Léto, vzduch a západ
dostal jsem já nápad.
nějak svět bych prošel
aby mi čas ušel.

Myslím tak o cestě,
neznám nic o městě.
Cesta tam má končí,
vážně se sem těším.

Aby však se netěšil.
Přece on však netušil
délku nebo pasti.
Zůstal on zde státi.

Procházím se městem,
městem jenom jejím.
Vyhýbám se lidem,
zdá se zvláštně cizí

Ona vidí a vnímá
každou moji chvíli.
Povzneseně usmívá
se nad mými cíli.

Leto přešlo v podzim,
v jejím městě bloudím,
už déle než pamatuji.
Nevadí to, neboť miluji
tajemnou ji i město.
Ztracen ale přesto
Spokojen, Já blázen.
Už navždy ztracen.

Zimní město mrazilo
svou krásou lesklou.
Nabralo Sněžné tělo
ale s duší horkou.

Zima je tvrdá doba,
v závějí došla slova,
všechno teplo vzala.
Ale ta ona mě našla.

Oči, úsměv, volné vlasy
já dotknul se té krásy.
Její dívčí duše hřála
ji i jednoho blázna.

Nakonec jsem našel dívku
v jejím městě snílků.
Už jsem nebyl ztracen více
ve své bludné klícce.

Ruku pevně tiskla mou,
jak loučila se se zimou.
Uronila se slza jedna,
Smála se, takže šťastná.

Vedla mě svým městem
dotekem, polibkem i slovem
a ulice se volně ohýbaly
Jak měkké kroky dopadaly.

Jaro bylo v rozpuku.
Má mysl v extázi.
A dívka v obleku
jen z vlastní krásy

Ve městě naše životy
se zcela propletli,
já poznal její pocity
a naše slova konali.

Léto vzduch a západ,
já vzpomněl si na nápad,
jenž jsem kdysi měl
a díky dívce zapomněl.

Pod teplým letním měsícem
jsem přišel s jedním dotazem,
ale odpovědi jsem se bál.
Zasmála se a mluvila dál

Jméno její pak zaznělo,
až to se mnou pohnulo.
Vždyť ona tato kráska
jmenuje se moje Láska.

A tak odešel jsem z města
dál kam dovede mě cesta.
Nemám cíl, konec či plán,
jenom v ruce dívčí dlaň.
Dívky se jménem láska
má cesta je s ní hladká
a nemusím se zimy bát.
Stačí k tomu milovat.