Víla

Brouzdám spletí stínů, hledám drobnou vílu

sic nás dělí roky, o mílové kroky

neztrácím svou víru, vidím tvojí sílu

nechci zhasnout plamen a v srdci nést si kámen…


Toužím oživit své city, ležíc na dně stoky, zahubené věky

jsem lupičem jenž krade čas, abych tě už spatřil zas

snad až mě poznáš pochopíš, obavy své utopíš..


Očarovala jsi mojí duši stinnou, neohlížím se už za žádnou jinou

možná jsem zmaten, vždyť tě skoro neznám

nebudu snad ztracen, až si to sám přiznám..

dej mi naději, buď mojí múzou a já tě ochráním před kdejakou hrůzou

jsem vším možným, nejsem však zlem..

trochu se hrozím zda můžu být s lvem..