Víly vždycky odletí

Zdál se mi zvláštní sen,
krásná Víla hrála v něm.
Nastal opět další den,
jsem bez rady a okouzlen.

Rostly jí v něm křídla,
půvabná a ladná byla,
kéž by na vždy v mém světě žila.

Usmála se na mě,
tak neskutečně přitom snadně.
Vyletěla oknem ven,
jsem na věky zatracen..
Byl jsem vílou okouzlen,
Po té tvrdě probuzen.

Nejhorší je na tom to,
že nebylo to na oko.
Já nesnil, však bděl,
bděl ten nejhezčí sen,
to ty jsi byla v něm..

Naivním poutníkem se stal,
Vílu svou jen hledal.
Kdybych tak citů prostý byl,
jen snil,žil,nebo shnil ..

Je to dar či prokletí?
proč víly vždycky odletí?
Nemám ani ponětí,
úsměvům vždy naletím.

trvá to snad staletí.. tohle moje prokletí..
Přeji ti má malá vílo, ať tě nese tvoje křídlo,
ať tě vede ke štěstí které nikdy neztratíš…

Možná až to pochopíš, oknem opět přiletíš..