Výročí svatby

Dnes je svátek veliký,

Nezávislost Ameriky.

 

Před devatenácti lety my,

sundali jsme mikiny,

svatební šat vzali si,

velké ANO řekli si.

 

Devatenáct let je tomu,

co jsme přišli spolu domů

od oltáře s úsměvem,

a s myšlenkou "tak si mě vem".

 

Za tu dlouhou řádku let,

nejsme sami, je nás pět,

dva kluci a jedna holka,

pro někoho skoro školka.

 

Děti rostou, stále kvetou

nelze to říct jednou větou,

že jsou naše zlatíčka

jak červená jablíčka.

 

Mohu-li já Tobě dnes,

připomenout jeden ples,

kde jsme spolu tančili,

a starosti neměli.

 

Starostí už máme mnoho,

zvládat se to nedá v "poho",

je to dřina veliká,

a ten život utíká.

 

Život plyne jako voda,

kdo je slabý ten se poddá,

Ty jsi ovšem statečná,

silná ŽENA, ne slečna.

 

A tak dnes Ti já chci přát,

že máš v dobré vzpomínat,

že máš děti a svůj řád,

že Tě mám já stále rád.

 

Aspoň tolik, když ne více

přeji Tobě i Américe,

ať jste šťastné v čase dál

to je vše co bych si přál.

 

( M+K  4.7.1998 )