Ani to netušíš,
jak dostals mě hravě.
A stále krmíš mi
brouka v hlavě.
Snažím se vyhnat ho
boucháním do čela.
Pozdě se dozvídám,
že tohle jsem nechtěla...
Uniknout na chvíli
od vzpomínání,
udělat tečku tam,
kde je svítání.
Nasadit klapky
a špunty do uší,
umlčet jeho hlas,
i srdce ať nebuší.
Nelze už dosáhnout
té slastné amnézie...
A ten brouk v hlavě?
Stále žije...