Tvůj zmatek...mne mate

Občas přecházím, to co přichází.. někdy běžím naproti když čekat by jsem měl,
jindy ležím na břehu, však plout už by jsem směl.

Vypočítat vhodný moment, jak šelma během lovu,
neodhadnu já, kdy z nás mám vyhnat mlhu..
Obléknu si tedy kabát, ze soužení a touhy,
jedno oko otevřu, at v blouznění mém krouží..
druhé nechám zavřené nechť uzří i to tajemné ..ať ocení i bezcenné..

Měl by jsem být z kamene a ocelí požehnán, za ty léta bloudění, vím co tohle znamená..
masku svou já neudržím, nikdy příliš dlouho, pookřeji , zeslábnu , zmítaný tou zhoubou…
krásnou slečnou..touhou!..

Po všech lidských radostech, po hříších i zbožnostech..
nikdy mě nic neutiší..chci tvé tělo! Chci i duši!
půjčila mi oboje, ted já se v zmatku soužím..jen po tobě má slečno S. od té doby toužím.

Doufám že to není je přelet skrz můj život,já mám velké srdce,já jsem zvíře! Ne jen robot..
pokud si to přeješ bude tlouct i pro tebe,spolu projdem přes peklo i na exkurzy do nebe..

Možná jsem jen křižovatka ve tvém vlastním zmatku, pokusím se v tom případě najít jinou zkratku..