Vzpomínky

Tmu v mém pokoji krájí světla lamp z ulic.
Jsem muž, svou pravou lásku milujíc.
Její tělo chtíc, chci jí víc a víc.
Já vím že je jediná a jedinečná.
Já vím že je výjimečná.
Možná je na mě až moc dobrá.
Mám sny zbarvené jak kobra.

Ticho v mém pokoji ruší zvuky mého breku.
Možná bych se měl pustit do dalšího kroku.
Měl by jsem se pohnout, vstříc novým ideám vyplout.
Měl bych být radši v klidu.
Nebudu si lhát, už o nás dvou není slechu ani vidu.
Už se nebudu dál ve svém pokoji zavírat.
Přestanu se vinou užírat.
Chci svůj život zase v klidu prožívat.
Budu ve svém starém křesle východ slunce sledovat.
Přitom budu vzpomínat když jsem to dělal poprvé, poprvé a myslel na tebe.
Už zase vzpomínky, ach ty jsou prokleté.