Vzkaz v lahvi

Myslel jsem že jsme výjimeční
ty jsi výjimečná být nechtěla
tolik jsme byli výřeční
a ty najednou jsi mlčela

a tak tu ležím sám
a zapomenout se snažím
láska lacinej je krám
říkám si když svý srdce dražím

vím že udělal jsem spoustu chyb
ale to je ve dvaceti normální
dal jsem ti však věrnosti slib
a ten byl pro mě prioritou morální

už nikdy neřeknu navěky
tak to prostě nefunguje
chtěl bych zase cítit tvý doteky
ale už se nám to nerýmuje

vím že jsem nebyl perfektní
ale o to v lásce přeci nejde
ty jsi taky měla spoustu černejch dní
a já vždy věděl že to přejde

pochopit to nemůžu
že my dva už nejsme jeden
vím že s tím nic nezmůžu
a jsem z toho jelen

a tak další vzkaz v lahvi posílám
na to moře rozbouřený
svých chyb lituju když vzpomínám
na chvíle než nás pohltili plameny