Hříšná touha

Kráčím po schodech a zatinam dech,
copak tady vlastně dělám, vždyť tohle nadělá žena!
Přesto jdu hnaná touhou nepoznanou,
ikdyz nevím, co mě čeká za oponou...

"Ahoj" a rumenec skropil mou líc,
tělo mé však očekává víc.
V zápětí přijde silný uragán,
paže tvé mě uchopí...a pokračuje to dál.

Kuchyňská linka, vana a postel,
v dáli uslyším zvonit kostel...
Z náručí tvé se vytrhnu, v temnotu myšlenek se uvrhnu.

Vím, vím, že myšlenky hříšné, jsou jak hřích sám,
přesto si nemohu pomoci a v sobě samé se nevyznám.

Ty zvláštní máš kouzlo, co pohltí mou bytost,
toužím a sním...na konci zbývá jen zoufalé ticho...