Trapeni duše a doufani srdce

Za oknem dešť k zemi se snaší

Celá rozervaná cítím se já

Vím co cítím k tobě já

Má hlava plná myšlenek na tebe stále bývá

Ty přesto mi stále unikáš

Před svými city prcháš

Duši svou rozervanou máš na cáry

Stále dokola slyším nemužu nic cítit promiň

Nechci své srdce opět zranit a znovu spálit se 

Víš rebele můj já na tom úplně stejně jsem

Moji duši raněnou na cáry roztrhala divá zvěř

Podupala a přežvýkala zbytky  ohněm zkázy spalila

Vím jak se citíš nechat se milovat a lásku svoji někomu se bojíš dát

Ja též rozervana jsem a váhám jestli své srdce někomu věnovat mám

a vše co skrývá ukazat smím...

Víš co stalo se loutko životem smetená

Já strach převeliký mám ...

I přesto své srdce věnuji jen tobě

Raději svou duši dablu prodám a temnotou pohltit se necham

a svetlo jen z povzdali sledovat budu

Když budu vědet, že má láska ti svetlo a stesti do tveho srdce přinese

Prosím neboj se otevřít svou duši zraněnou jak jsi to už kolikrát udělal,

když blízko u tebe jsem byla

a nech sebe vylečit mou duší sice rozervanou,

ale plnou něhy a pochopení

treba stane se zázrak a naše duse najdou klidu

štastne zůstanou na věky věků

či jen blaznivou chvili co život nám nabizi 

Možná ti jen mám láska a něha pomohou překonat hoře v tvém zjizevnatelem srdci

A trny ruží obepínající tvé tlukoucí srdce už zraňovat tkáň živou nebudou

Proto veř, že láska na světe stale jest

A ta má čístá a bez hranic zůstává

Pokud milovat mě zcela se bojíš zůstanu stalé tvou kamarádkou

U které v objetí a příijemných rozkoší ůtěchu nachaziš

Má duše v tvém objetí klid získává a pod tvými dotyky něhy roztává

Miluji tě duše rozervaná

             Kamaráde můj blízký

                                               Věřit v životě na lásku a štestí zbývá

                                          Přesto, že život obou nás krutý a smutný zůstává