ranhojička přítulná

osladila jsi mi kafe

až k ztraceným kořenům

jejichž důležitost 

jsem tolik let ignoroval

vytrvale prorůstáš mou vyprahlostí

a úspěšně zdoláváš

vrcholky zdí

které můj majestát, tak zarputile betonoval

rozvoněla jsi se ve mě

v květu levandule, meduňky a heřmánku

a chráníš mě svou blízkostí

před mou domobranou

sázíš do těžké,  neůrodné půdy

zarostlé bodláčím

bez tvé lásky nevěděl    jsem. kudy

ale  kormidlo  už otáčím