Velký žalozpěv

Vím, nejsem moc hezký
Snad ani chytrý
Co do šarmu jsem... Znáš v porcelánu slona?
Inu, do ideálu mám daleko, to víme oba

Víš ale, co od ostatních mě liší?
Fakt, že vedle tebe se cítím jako v plyši
Ač ostny a drápy mě řežou po těle
Ve střepech kráčím si bos a vesele

A každý den vyhlížím tvůj příchod
(Těžce nesu pak každý ranní odchod)
Pak, když s tebou nejsem, jímá se mě stesk
Mrazení, vnitřní bol, jak když uhodí blesk

Však tvá přítomnost přímo hojí rány
Svaly i kosti jsou pak jak z žuly vytesány
A každá na mysli vydrásaná jizva
Zase se zacelí, duše pak je čistá