Tečka za větou

Jediné, co zbylo z nás, je pouze tečka za větou.
Jediné, co zjistila jsem, že kluci hlavu popletou.

Byl teplý večer, oheň hořel zběsile,
byli jsme dva, na všechno, nejen na ty hezké chvíle.

Dříve než však něco začalo, přišel rychlý spád,
vlastně byla to jenom hra nebo mě máš trošku rád?

Na co tahle otázka, je to všechno jasné,
teď vím, na čem jsem a uchovám si ty vzpomínky krásné.

Vlastně, i když mi chybíš, tak tě z ničeho neobviňuju,
Nic jsme si neslíbili a já ničeho nelituju.

Bylo to moc krásné, je mi líto, že to tak brzy skončilo,
trošku to mé srdce, roztrhalo, zničilo.

Možná to zní naivně, ale pořád tě mám ráda,
opravdu bych ráda v tobě našla přítele, nenastavuj mi svá záda.

Ráda bych už všechno hodila za svou hlavu,
ale jde to těžko, asi tak jak když někdo chce slyšet růst trávu.

Já ale chci věřit v hezčí zítřejší den, věřit v lásku, přírodu, v kamarádství a ne ve zradu jen.

Chci se smát a lítat a plivat ze srandy na svodidla, však ještě to chce asi čas, pořád mám zlomená křídla.