Musíme si představit

Ráno jsme se líbali

V poledne stále rosa na květech

Večer hrobové ticho beze rtů

 

Když ostatní usnuli

my dva vznášeli se bez křídel

nocí co plnila se povzdechy

 

Ráno do dne bez rosy

vstala jsi sama bez šatů

hledáš mě a já jsem pryč

 

Z měsíců roky staly se

stále hledáš mě a své střevíce

při probouzení do dnů bez rosy

 

Lidé tak chtěli nebudem spolu

chtěl bych ale jsem pouhé nic

Jediné co mohu je si představit

 

Rosu co rána zdobí

Rosu co netvoří tvé stříbrné slzy

Radši ať je rudá jako krev

 

Já jedinný vím

že tvá krev je průhlená

stejně jako moje slzy které pro tvoji krev pláču

 

Až najdu odvahu

donesu ti šat i botičky

z rukou smyji rudý chlad

 

A lehnu si do naší trávy bez rosy