Kreslené moře

Mění se vítr a cuchá Ti vlasy, zlatavou vůni tajných chvil,
pobřeží temní a v kresleném moři, Měsíc se málem utopil.

Vzduch nese lásku, tu bestii žravou, která má srdcí na tisíc,
do moře vchází, kdo našel tu pravou, v zástupech lidských krasavic.

Temno je s námi, nás ukrývá zcela a z vody snad hvězdy vychází.
Svítící duše jak lampion štěstí, z hlubin až k nebi prochází.

Každé z těch světel je jediný život, zmařený mořem kresleným,
tichá je hudba, svět zastavil vlny a nebe otvírá spaseným.

Obloha temní, kdo měl jít, ten zmizel, Tvůj šátek je v písku stočený,
dnes v noci opouští i má duše moře, po rozhřešení od ženy.