Valentýn

Je Věnceslava, a noc již hasne,
jen Slunce pod obzorem ještě vázne.
Čeká na ten správný čas,
aby zemi ozářilo zas.

Už vystoupilo a rozlévá se po kraji,
půjde dál tam, kde lidé ještě spánek mají.
Každý paprsek vnáší teplo do mrazivého rána,
úděl, věc to předem dána.

Ozařuje trávu, vodu a dvě ruce
co zaklenuty do sebe vesele se svírají.
Dvě hlavy, obě bez kapuce,
dvoje rty co v úsměvu se líbají.

Kolik jen těch rtů je párů,
kolik dnes se rozdá darů,
kolik hlav v tento den se bude smát,
kolikrát jen se řekne: “Mám tě rád”.

Jak se zalíbí kytice z růží?
Kolik chlapců se dneska vzmuží?
Kolik srdcí bude jásat kvůli druhému,
manželce, dívce, milé a milému..?

Kolik srdcí bude plakat?
Černou křídou po duši čmárat.
Kolik andělů padne, kolikrát splní se smutný úděl? Kolikrát?…nesnáším zvuk lámajících se křidel..

Již je opět noc a já asi sním,
tak končí Svatý Valentýn..