Nevím, proč ta bolest.
Žádám alkoholové opojení
a do černý místnosti zalést.
Tam budu řvát do tmy,
že to moc bolí...
Chci vykřičet ZÁŠŤ, SMUTEK, ZNECHUCENÍ!
Chci být sama s NÍ, se svým druhým zvrhlým JÁ,
tam, kde nic už není.
Ať chcípne žízní...
Proč je teď smutná? Proč je taková?
Proč to tak bolí??
Ať na mě nikdo nemluví.
Slova mě mučí...
Jeho dotek vše beztak omluví
a zas si mě jen půjčí.
A to mě tak bolí...?